
Naše pravidla
V naší dětské skupině věříme, že skutečné učení a růst se dějí tehdy, když se dítě cítí v bezpečí – nejen fyzicky, ale i emočně. Děti potřebují prostor, kde mohou být samy sebou, kde jsou přijímány takové, jaké jsou, a kde je jejich jedinečnost vnímána jako dar. V prostředí plném respektu, důvěry a klidu rozkvétá dětská zvídavost, sebevědomí i vztahy s ostatními.
Pravidla, která u nás platí, nevznikla z potřeby řídit děti příkazy a zákazy. Jsou postavena na hodnotách, které chceme společně s dětmi mít – na laskavosti, ohleduplnosti, odpovědnosti a vnitřní svobodě. Neslouží k trestání, ale k orientaci. Pomáhají nám vytvářet atmosféru, kde je každé dítě slyšeno, kde smí mít svůj názor, kde může říct ne a kde se učí, jak být v souladu se sebou i s ostatními.
Každé naše pravidlo má své místo – jako kompas, který děti provází v jejich každodenních rozhodnutích, hrách i situacích, kdy potřebují podpořit. Nejsou to pouhé věty na papíře. Jsou to myšlenky, které děti mohou cítit, chápat, prožít a hlavně – přijmout za své. Pravidla nejsou nad nimi, ale s nimi.


srdíčkové pravidlo
Každé dítě v sobě nese semínko lásky – malý, ale mocný zázrak, který v něm klíčí už od narození. Toto semínko nepotřebuje velká slova, stačí mu každodenní péče, přijetí a laskavé prostředí, ve kterém se může rozvíjet. Roste pokaždé, když se dítě cítí milované takové, jaké je. Když se směje, když něco tvoří, když se učí věřit si, překonává strach nebo najde odvahu být samo sebou.
Lásku neučíme jako dovednost zvenčí – nediktujeme ji, nevnucujeme. Věříme, že už tam uvnitř je. Naším úkolem je vytvořit prostor, kde si dítě může postupně uvědomit vlastní hodnotu a začít mít rádo samo sebe. Proto podporujeme vnitřní sebehodnotu, ne porovnávání. Učíme děti, že jejich pocity jsou důležité, že chyba není selhání, ale cesta k růstu. A když dítě cítí, že je v pořádku takové, jaké je, pak se i ono učí být vřelé, soucitné a otevřené vůči druhým.
Láska roste z důvěry. A důvěru budujeme skrze každodenní maličkosti – trpělivé naslouchání, laskavé slovo, objetí, pohled do očí. Věříme, že děti, které zažívají lásku, ji přirozeně rozdávají dál. A právě to je svět, ve kterém chceme žít.
náladové pravidlo
Každý den přináší jiné prožitky – někdy se smějeme nahlas, jindy potřebujeme ticho. Někdy jsme plní radosti, jindy nás zasáhne smutek, strach nebo vztek. A to je v pořádku. V naší dětské skupině dětem ukazujeme, že všechny emoce mají své místo, žádná není špatná nebo zakázaná.
Učíme děti, že být smutný není slabost a že zlobit se není chyba – je to signál, že se něco děje uvnitř nás. Emoce nejsou problém, ale důležitá zpráva, kterou je dobré slyšet a pochopit. Když dítě ví, že může své pocity vyjádřit beze strachu, roste v něm důvěra a schopnost porozumět sobě i druhým.
Společně hledáme způsoby, jak o emocích mluvit – slovy, hrou, kresbou nebo dotekem. Učíme se pojmenovat, co cítíme, jak s tím zacházet a jak si navzájem naslouchat. Věříme, že právě tím vzniká emoční bezpečí – základ pro zdravé vztahy, odolnost i vnitřní klid.


promiňkové pravidlo
I když se někdy pohádáme, něco pokazíme nebo někomu ublížíme, víme, že je důležité převzít zodpovědnost a pokusit se věci napravit. Omluva je prvním krokem – mostem, který může vést zpátky k porozumění a přátelství. Ale není to kouzelná formulka, která sama všechno vyřeší.
Učíme děti, že opravdová omluva znamená i to, že se zastavíme a vnímáme, jak se cítí ten druhý. Že dáme prostor jeho smutku, bolesti nebo hněvu a nezlehčujeme to, co prožil. Není samozřejmé, že druhý člověk hned odpustí – a to je v pořádku. Každý potřebuje jiný čas, jiný způsob, jak se s ubližující situací vyrovnat.
Omluva tedy není jen "promiň", ale i ochota naslouchat, pochopit a opravdu chtít změnu. Dětem ukazujeme, že vztahy se mohou uzdravit, když je budujeme na upřímnosti, respektu a laskavosti – ne na povinnosti být "zase v pohodě".
kámošovo pravidlo
Každý jsme jiný – někdo je hlučnější, jiný tišší, někdo vysoký, jiný drobný, někdo má rád pohyb, jiný si raději kreslí v klidu. Právě tato rozmanitost dělá svět pestrým, zajímavým a krásným. V naší skupině učíme děti, že být jiný je v pořádku – a že každý má právo být přijímán takový, jaký je.
Zároveň víme, že není nutné, aby se všechny děti kamarádily nebo byly stále spolu. Přátelství se nedá vynutit. Ale co vynutit lze – a co je u nás pravidlem – je respekt. Nemusíme se se všemi kamarádit, ale musíme se k sobě chovat slušně, s úctou a ohleduplností. Nikdo nemá právo druhého shazovat, zraňovat nebo vyčleňovat.
Učíme děti, že respekt není o tom, že se všichni musí mít rádi – ale o tom, že každý má své místo, svou hodnotu a zaslouží si, aby s ním bylo jednáno s respektem. Tak vzniká bezpečné prostředí, kde může být každý sám sebou.


NE pravidlo
Dítě má právo rozhodovat o svém těle, pocitech, čase i prostoru. V naší skupině podporujeme děti v tom, aby vnímaly samy sebe, své potřeby a dokázaly je vyjádřit – klidně i slovem "ne". Učíme je, že odmítnutí není nezdvořilost, ale zdravý způsob, jak chránit své hranice.
Dáváme dětem možnost volby. Mohou si vybrat, co je zrovna baví, s kým chtějí spolupracovat nebo jestli chtějí být samy. Chápeme, že každý den je jiný – někdy se děti s radostí zapojují do aktivit, jindy potřebují jen tak být, odpočívat, pozorovat nebo si hrát po svém. I to je v pořádku.
Program je tu pro děti – ne děti pro program. A proto u nás platí, že účast na činnostech není povinnost, ale nabídka. Děti nemusí být stále aktivní, nemusí se přizpůsobovat tempu skupiny, když samy cítí, že zrovna potřebují klid. Právě tím se učí naslouchat sobě, respektovat své limity a budovat zdravé sebevědomí.